Sladký život

Jako malé dítě jsem pořádně nevěděla, co to znamená mít svůj životní styl. Až později jsem si to uvědomila. Protože jsem si všimla, že naše rodina žije úplně odlišné životy než jiné rodiny v naší ulici. A to bylo hlavně tím, že my jako děti jsme nedostávaly skoro žádné sladké věci. U nás třeba například bylo tabu, aby si děti třeba odpoledne vzaly čokoládu. Já si pamatuji a vzpomínám si, že třeba sousedovy děti si klidně mohly vzít celou čokoládu Sednout si s ní na schody a klidně jí sníst. A aniž by je maminka anebo otec nějak peskoval za to, že jedí hodně cukru. U nás to takhle nebylo. Protože u nás jsme dostaly maximálně jeden čtvereček čokolády za týden.

Nám to sice tak nepřišlo, protože jsme byly malé děti a byly jsme na to zvyklé. Jenomže když jsme už povyrostly a chodily jsme ven za dětmi, našimi kamarády, tak mi to přišlo takové divné a docela jsem dětem záviděla. Ale každý má svůj životní styl. A já jsem právě pochopila, že má rodina vyznává takový životní styl, který je hodně zdravý a který zakazuje sladké věci. Víte, jak to pro mě bylo těžké? Když děti slavily třeba narozeniny a maminka mi nedovolila si sníst dort? Takže jsem potají jedla sladká jídla. Měla jsem to ráda, měla jsem taky pak velké výčitky svědomí, že porušuji maminčin životní styl.

Nyní jsem sice už dospělá a docela smutně na to vzpomínám. Mám už své dvě děti, ale takovýto životní styl nemám. A svůj životní styl jsem si udělala sama. A je to takový, že svým dětem dopřávám sladký skoro každý den a vůbec z toho nemám špatné myšlenky. Stejně ve školce taky dostávají sladké, když tam některé děti slaví třeba narozeniny anebo jim paní učitelky dají nějaký bonbón. Myslím si, že děti si mají své dětství užít, a ne se trápit tím, že jenom závidí ostatním dětem, že si mohou dovolit jíst sladké. A co vy? Dáváte svým dětem sladké nebo je to spíše sladký výjimka?